Dálniční kupóny se na čelních sklech automobilů objevují už pětadvacet let – právě tak dlouho platí u nás zákon, který zpoplatnil jízdu po dálnicích a dalších důležitých komunikacích. S přelomem roku éra papírových kupónů skončí. Dálniční známky dostanou praktičtější, elektronickou podobu, a řidičům tak mimo jiné odpadne starost s obtížným seškrabováním propadlých známek či schraňováním potvrzení o jejich koupi.

Z historie našich dálnic

S rozmachem automobilové dopravy, který nastal po skončení první světové války, vyvstala také potřeba nového typu komunikací, které by motoristům usnadnily cestování na velké vzdálenosti. Jednou z prvních zemí, které zahájily přípravy na výstavbu autostrády – jak se tehdy dálnicím říkalo –, bylo také prvorepublikové Československo.

První dva návrhy, projektované s cílem vystavět dopravní tepnu protínající celou zemi, byly představeny už v roce 1935. Z dnešního pohledu je jen sotva pochopitelné, že žádná z chystaných tras neprotínala Prahu či Brno. Na jejich realizaci ale nakonec nedošlo: přípravy přerušila okupace.

K významnému rozvoji sítě páteřních komunikací došlo až v průběhu válečných let. Snahu usnadnit dopravu občanům okupované země za tím ale samozřejmě nehledejme. Veškerý rozvoj byl podřízený potřebám válečné mašinerie.

Po obnovení Československé republiky se na našem území nacházely tři nedokončené dálnice v úhrnné délce 188 km. Další rozvoj výstavby pak přišel v šedesátých letech minulého století, společně s druhou vlnou nárůstu silničního provozu.

Porevoluční zpoplatnění

Zatímco v socialistickém Československu byly dálnice zdarma, přechod na tržní ekonomiku přinesl nový úhel pohledu na financování věcí veřejných. Zpoplatnění části komunikací tehdejší premiér Václav Klaus odůvodnil slovy: „Směřujeme k tomu, aby se na financování dopravních cest podílel nejen každý daňový poplatník, ale zvýšenou měrou zejména ten, kdo dopravních cest intenzivněji využívá. Po zavedení silniční daně, směřující k tomuto cíli, je od roku 1995 zaváděn i poplatek za užívání dálnic a silnic dálničního typu.“

K 1. lednu 1995 tak bylo zpoplatněno 569,9 z 651,2 kilometru tehdejší celkové sítě dálnic a silnic dálničního typu.

Na dálnici jen se samolepkou

Od toho okamžiku se jízda po dálnici neobešla bez dálniční známky. Zpočátku byly k mání jen kupóny s platností na dobu jednoho roku. Vlastníky osobních automobilů (přesněji řečeno vozidel do hmotnosti 3,5 tuny) vyšly na 400 korun a stejnou částku tehdy museli v prvních dvou letech platit také majitelé motocyklů. Pro srovnání, průměrná měsíční mzda v roce 1995 dosahovala 8 804 korun, přičemž bochník chleba tehdy stál přibližně 10 korun a lahvové pivo okolo 7 Kč.

Zajímavostí je, že první rok se nálepky tiskly ve Švýcarsku, teprve od následujícího roku jsme „zvládli“ jejich výrobu u nás.

Cena dálničních známek postupně narůstala až na současných 1 500 korun, což je cena, kterou majitelé automobilů platí od roku 2012. Od roku 2000 k jednoroční variantě přibyly také měsíční a desetidenní známky. Ty měsíční stojí v současné době 440 korun, desetidenní pak 310 korun.

GRAF: Vývoj cen ročních dálničních kupónů od roku 1995 po současnost

Dálniční známky byly dočasně povinné také pro nákladní vozy a kamiony, tedy vozy s hmotností nad 3,5 tuny a 12 tun.  V roce 2007 byla nicméně pro kamionovou dopravu zavedena platba mýtného, které se navíc týká také některých silnic I. třídy. V roce 2020 se elektronické mýtné vybírá celkem na 2 409 kilometrů silnic a dálnic.

Že se lidé dálnicím nevyhýbají, potvrzuje i vybraná částka za dálniční známky, která za loňský rok dosáhla 5,35 miliardy korun. Pro srovnání, na mýtném pak stát vybral více než dvojnásobek, a to 10,9 miliardy korun.

Co přinesou elektronické dálniční známky?

Do období elektronických dálničních známek vstupujeme v okamžiku, kdy je zpoplatněno 995 kilometrů dálnic a rychlostních silnic.

Nový formát s sebou přinese také nové možnosti. Zásadně se změní způsob, jak bude možné elektronickou dálniční známku pořídit. Řidiči si ji budou moci koupit kdykoliv a odkudkoliv online přes e-shop, který poběží na webu edalnice.cz a bude dostupný jak z počítače, tak z chytrého mobilního telefonu.

K dispozici bude také síť obchodních míst. Elektronickou známku bude prodávat na vybraných pobočkách Česká pošta a také síť čerpacích stanic EuroOil. V prodeji bude i v samoobslužných kioscích umístěných nejčastěji u hraničních přejezdů nebo na počátku dálnice.  

Jednou z výhod elektronických dálničních známek bude jejich klouzavá platnost, nově i u roční varianty. Řidiči si budou moci zvolit, od kterého dne začne známka platit, a od tohoto data ji využívat právě rok, respektive 30 nebo 10 dní. Všechny tři druhy známek také bude možné koupit v předstihu až tří měsíců.

Elektronické dálniční známky se budou opět nabízet ve třech variantách (roční, třicetidenní a desetidenní) a jejich ceny zůstanou pro rok 2021 neměnné. Roční tak vyjde na 1 500 korun, na 30 dní 440 korun a desetidenní na 310 korun.